Láska
Láska… Je těžké mluvit o něčem co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu, aby druhý pochopil co nás vlastně trápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité. Druhý si řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není Empatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl? Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jako přišla. Stála mi za to? Co mi po ní vlastně zbylo? Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl.
Ženy jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jiného. Netvrdím že muži jsou jiní, netvrdím snad že nejsou i výjimky, které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a ten, který ještě včera vám vyznával lásku, se na vás dnes dívá s opovržením. Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůže říct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
Odpustil jsem ji všechno, čím mi kdy ublížila, ale nemohu odpustit sobě. Já se teď snažím se vším smířit. S tím, že štěstí vám z dlaně uletí než se nadějete, když jej máte, udělejte vše pro to, aby jste o něj nepřišli. Tolik bych si přál vrátit čas a svoji princeznu mít navždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivější a více nakloněn...
Proč to vůbec píšu? Bolí to. Chci to zahodit. Snažím se to ze sebe dostat... EMO - tři písmenka, která znamenají emoce a pocity. Skrývají utrpení a bolest. V lidské duši se skrývá spoustu tajemství a utrpení. Nahlédněte také do svého nitra a dejte to ze sebe ven. Stačí...vypsat se!... Napsat to, jako já, co Vás trápí a zbavit se toho...aspoň na chvíli...